hudebně-scénická skladba
Berlín dvacátých let. Chór velkoměsta. Tepající organismus. Labyrint zvuků, rozhovorů a příběhů. Reklamní hesla, politické projevy, novinové titulky, úřední vyhlášky, písňové nápěvy, křik nemocných, cinkání tramvají, hluk strojů, tříštění sklenic, utrpení prasat na jatkách, vzdychání, palba, žrádlo, chlast a šepot smrti jako podhoubí bolavého příběhu dělníka a kriminálníka Franze Biberkopfa a radikalizace jeho národa.
Hudebně – scénická adaptace expresionistického románu Alfreda Döblina Berlín Alexandrovo náměstí, který se řadí mezi vrcholy německé meziválečné moderny.
Otěže příběhu drží v rukou Smrt, která vidí do každého zákoutí města i duše, která se periodicky připomíná, vede diváka příběhem, zavádí jej do slepých uliček a zase vrací k příběhu France Biberkopfa, na němž má svůj osobní zájem.
Hrdinové inscenace nejsou šlechtici, vzdělanci, rozervanci ani umělci. A přesto mají tihle bezvýznamní lidé rozměr antických hrdinů.
